Když jako firma začínáte, většinou jste ve formátu 1 až 2 lidé pracující hodně a ještě víc hodin. Po čase se to “rozjede” a hledáte první pomocné ruce. Někoho do výroby, někoho do skladu, na účetnictví by se taky někdo “šiknul”. Šéfové potřebují asistentku, paní co občas uklidí kancelář a pak taky někoho, kdo se postará o to AjTý. Nové pozice v expandující firmě rostou jako houby po dešti.

Na světlo se dere spousta otázek. Jaká je přijatelná cena za nábor jednoho zaměstnance? Kdo se bude náborem zabývat. Majitel? Nebo využijete kapacitu vlastního personalisty? A vyplatí se vám to, když porovnáte jeho mzdu zvýšenou o případné ceny inzerce s částkou požadovanou personální agenturou? Nebo to bude řešit stávající zaměstnanec, který o personalistice nemá ani páru?

Asi každá firma si při hledání zaměstnance vytvoří inzerát na své stránky, zveřejní ho na pracovních portálech a nahlásí volnou pozici na úřadu práce. Výsledky se různí. Občas pohovorové místnosti zejí prázdnotou, v jiných případech si uchazeči podávají dveře. Množství kandidátů ovšem nekoresponduje s jejich vhodností pro danou pozici. Náklad malý, výsledek často mizivý.

Nábor z rukou odborníků

Personální agentury disponují obvykle velkou databází uchazečů. Ti se k nim sami hlásí na inzerované pozice nebo jsou vyhledáváni dle požadavků klientů na sociálních či profesních sítích i jinde. Cena za nábor zaměstnance se odvíjí od jeho cílové mzdy. Odměnou agentuře jsou násobky mzdy (počet se odvíjí od konkrétní pozice). Čím “hodnotnějšího” zaměstnance hledáte, tím více si připlatíte. U pozic vyššího managementu je hojně využíván headhunting.

Nábor zadarmo, ale “za všechny prachy”

Často podnikatelé chtějí ušetřit a nábor zaměstnanců si řeší sami. Bez péče znalého personalisty i pomoci externího specialisty. Inzerát na stránkách společnosti a jobsech však přináší kvalitní výsledky zpravidla jen při obsazování pozic řadových pracovníků anebo oborových specialistů na nižších pozicích.

Když k tomu připočtete čas majitele strávený nad kupou životopisů a pohovory, o efektivitě se úplně mluvit nedá.

Dalším krokem, ke kterému přistupují majitelé s cílem ušetřit, je zaměstnávání přátel a rodinných příslušníků. Problém nastává záhy. Při prvních neshodách a nespokojenosti se jen těžko říká příbuznému, že jeho práce je špatná, manželka jen těžko pochopí, že by měla něco dělat jinak a kamarád, že to, že jste spolu byli včera na pivu není omluvou pro pozdní příchod. Z pohledu zaměstnanců to také není výhra. Většina zaměstnanců bude mít  (ať už subjektivní či objektivní) názor, že svému příbuznému či kamarádovi “nadržujete”, má lepší podmínky, plat, pracovní dobu a kdoví co ještě.

Takže, pokud chcete mít u rodinného krbu klid a chcete mít s kým zajít večer na pivo, do firmy si přátele ani rodinu "netahejte".

Dobrý den, chtěl bych u vás pracovat

Specifickou skupinou jsou uchazeči, kteří se vám ozvou, aniž byste někoho hledali. Na první pohled ideální kandidát. Sám hledá práci, je motivován, chce se přidat právě do vašeho týmu. Na druhou stránku musíte zvážit jeho motiv. Pokud jste velká a věhlasná firma, pak může jít o “kariéristu”, který si chce zapsat vaši firmu do životopisu a pokračovat v žebříčku dál. Ano, sice získáte motivovaného zaměstnance za často nízkou mzdu, ovšem poté co ho vyškolíte a investujete do něj, tak odchází. Není to ale pravidlem. Může se z něj vyklubat loajální a dlouhodobě spokojený zaměstnanec. V horším případě je to člověk, který prochází všechny firmy v okruhu dvaceti kilometrů od bydliště a hledá, jak by alespoň trochu napasoval to málo co umí na činnost firmy. 

Ulovím zaměstnance na pracovním veletrhu

Omyl. Dnešní online doba pracovním veletrhům vůbec nesvědčí. Velké firmy si dokážou zaplatit stánek a lákat studenty usměvavé blondýnky a poslední výstřelky hi-tech. Pro malého zaměstnavatele jsou však tyto akce příliš velkým nákladem bez uspokojivého výsledku.

Ať už hledáte své zaměstnance jakoukoliv cestou, přejeme vám při výběru šťastnou ruku. A pokud jste se rozhodli šetřit svůj čas a energii, rádi vám nábor vyřešíme za vás.