V době, kdy stále trvá tvrdý souboj o lidské zdroje, se počítá každý zaměstnanecký benefit navíc. Doslova. Zevně i zvenčí firem přichází tlak na to, aby atraktivních firemních benefitů přibývalo. Personalisté jsou pak stavěni před nelehký úkol: zvolit takové benefity, které zaujmou, dávají smysl a zároveň jsou pro firmu udržitelné. Cesta k zaměstnancově spokojenosti přitom vede jinudy a je překvapivě jednoduchá. 

Benefity? Fantazii se meze nekladou  

Firemní benefity jsou určité formy odměny, které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci nad rámec mzdy. Mezi nejčastější či nejvíce známé příklady zaměstnaneckých benefitů patří: 

• Stravenky, 

• Dovolená pět a více týdnů,  

• Firemní telefon, 

• Firemní auto, 

• Penzijní připojištění, 

• Třináctý plat. 

S tím, jak postupem času nejen v důsledku změn ve smýšlení a žebříčku hodnot (zdravíme generaci Z) vzrůstala potřeba být prestižní firmou, která je pro zaměstnance nejen zdrojem obživy, ale představuje i něco navíc, přibývalo i zaměstnaneckých benefitů. V náborových inzerátech tak stále častěji figurovaly formulace jako: 

• Jazykové kurzy, 

• Koučing a talent management, 

• Sick days, free days, 

• Příspěvek na dovolenou, 

• Firemní školka, 

• Káva na pracovišti zdarma, 

• Karta na volnočasové sportovní vyžití, 

• Bezúročná půjčka na bydlení. 

Další vlna firemních benefitů vynikala veskrze liberální povahou: například home office, zkrácené úvazky nebo flexibilní pracovní doba, typické znaky svobodné firmy. 

 V řadě firem pak vznikl dojem, že “čím víc benefitů nabídneme, tím zajímavější budeme”. Často mylně.  

Jak benefity ukočírovat  

Přehršel benefitů, které firmy zaměstnancům nabízí, naopak mnohdy způsobuje, že řadu benefitů využívají jen zřídka nebo vůbec. Někdo se v nabídce zkrátka “utopí”, ztratí přehled a zájem, někde sehrají roli osobní preference. K čemu je káva na pracovišti těm, kteří kávu zkrátka a jednoduše nepijí? A jak se mohou z karty na sport radovat ti, kteří dávají přednost neplaceným aktivitám nebo sportu zkrátka vůbec neholdují? 

Na straně jedné pak může vzniknout pocit, že “ať děláme, co děláme, lidem je to pořád málo”, na straně druhé zase dojem, že “benefity nemáme” nebo “benefity jsou, ale k ničemu”.  

Lék na tento firemní neduh je přitom překvapivě jednoduchý. Říká se mu cafeteria. Systém zaměstnaneckých odměn, ve kterém si každý zaměstnanec z daného souboru benefitů vybere ten, s kterým on sám rezonuje. Má hned dva velké přínosy. Zaprvé, cafeterie šetří prostředky. Firma zbytečně neplatí plošně některé benefity všem, ale jen těm, kteří je skutečně využívají. Zadruhé, systém má výrazný psychologický dopad. Zaměstnanci mají dobrý pocit z toho, že se někdo zajímá o jejich preference, že mají na výběr, že se jim otevírá určitý prostor volby a jsou spokojenější.

Zkrátka, dáte-li zaměstnancům na výběr, ušetříte, protože nebudete nabízet všechno všem, ale jen něco těm, kteří o to skutečně stojí. Možná některé benefity časem zcela vyřadíte, protože dojdete k tomu, že o ně není zájem. A některé díky úspoře dokážete posunout lepším směrem. Nad cafeterií se zkrátka vyplatí zamyslet.