„Kde se vidíte za pět let?“ nebo „Proč bychom si měli vybrat právě vás?“ Tohle jsou otázky, které se v náborovém procesu drží už desítky let. Proč? Možná proto, že působí jako jednoduchý způsob, jak rychle odhalit ambice nebo schopnosti kandidátů. Ale ruku na srdce – opravdu to funguje? Nebo jen opakujeme něco, co už dávno ztratilo smysl?
No jo, klasika. A teď si představte, že tohle střílíte na juniory, kteří sotva ví, co budou dělat příští týden, natož za pět let. Vážně, co tím vlastně chceme zjistit? Očekáváme snad, že vytáhnou z rukávu věšteckou kouli a předpoví svou pracovní budoucnost s přesností meteorologa před deštěm?
Průzkumy ukazují, že většina uchazečů odpovídá na otázky na pohovoru podle toho, co si myslí, že chce zaměstnavatel slyšet, nikoliv podle svých skutečných plánů.
„Budu pracovat na sobě a posunovat se dál.“ – Cože? To zní spíš jako motivační citát z diáře.
„Chci se stát expertem ve svém oboru.“ – Překládám: Rychle mě povyšte, ať odtud můžu pryč.
„Budu vám každý den nosit kávu a úsměvy, a to všechno s nadšením.“ – Taková odpověď možná zní příliš dokonale, ale odhaluje více snahu zavděčit se než skutečnou motivaci.
Takže: Možná je čas změnit taktiku.
Máme šanci odhalit opravdové osobnostní rysy a motivace uchazečů. Otázky zaměřené na přítomnost a osobní preference mohou vést k lepší shodě s firemní kulturou, což se promítne do nižší fluktuace a vyšší spokojenosti zaměstnanců. Navíc tím ukazujeme, že nás zajímá nejen to, co mohou udělat pro nás, ale také jak můžeme my podpořit jejich růst. Protože co jiného je rozhovor než možnost vytvořit most mezi očekáváním a realitou?
Proč se ptáme na budoucnost, když bychom mohli místo toho zjistit něco aktuálního?
Tady je pár nápadů na otázky na pohovoru:
Jak by vypadal váš ideální pracovní den?
Proč to funguje: Tato otázka uchazeče přiměje přemýšlet o svých pracovních preferencích a hodnotách. Získáte tak lepší představu o tom, zda jeho představa odpovídá realitě pozice i firemní kultury. A na oplátku ukazujete, že vás zajímá jeho pohled, což zvyšuje důvěru a angažovanost už od prvního setkání.
Co vám zaručeně zvedne náladu během těžkého dne?
Jaký je podle vás ideální šéf/ka?
Kdy jste naposledy měli pocit, že vás práce naplňuje?
Takové otázky na pohovoru nám pomůžou poznat uchazeče jako člověka. Co je baví, co jim dává smysl, co je motivuje. Protože zaměstnanci nejsou ozubená kolečka v továrně, ale spíš hudební nástroje v orchestru – každý s jiným zvukem a potřebou ladění.
A když už jsme u toho: Kolik z nás se na straně zaměstnavatele skutečně zajímá o to, co očekává uchazeč? No… kolik?
Lidi nejsou stroje. Mají příběhy, důvody a očekávání.
Když přestaneme hledat „perfektní“ odpovědi, objevení „perfektního“ kolegy je o dost pravděpodobnější.
Pochopení, co uchazeč chce, může zachránit spoustu času i frustrace po nástupu.
Co kdybychom konečně vzali pohovory do 21. století? Pojďme se ptát na to, co je opravdu důležité.
Pokud chcete udělat z pohovorů nástroj, který vám přinese ty správné lidi, ozvěte se nám. Společně vytvoříme procesy, které budou dávat smysl, a pomůžeme vám najít talenty, které budou do vaší firmy zapadat.
APROFES, s.r.o.
Kounicova 284/39
602 00 Brno
IČ: 26887444
DIČ: CZ26887444
Zapsaná v OR vedeným Krajským soudem v Brně pod sp. zn. C 43477
brno@aprofes.cz
Tel: +420 736 642 774
Tel: +420 603 456 779