Dělejte co milujete, milujte, co děláte

Tento citát pochází od Tomáše Hajzlera, prvního propagátora svobodného řízení firem v Česku. Ten totiž tvrdí, že každý z nás má v sobě skrytý talent, který když může uplatnit, přestává pro něj být práce jen nudnou a nutnou součástí života. Problém je v tom, že ve většině klasických firem s hierarchickým uspořádáním níže postavený pracovník nedostane prostor pro vlastní invenci a musí plnit plán určený nadřízenými. Na druhou stranu veškerá zodpovědnost se tím přesouvá právě na výše postavené pracovníky.

Svobodná firma naopak staví na zodpovědnosti každého pracovníka, na vzájemné toleranci, naslouchání a společném řešení problémů. I zde najdeme lidi ve vedoucích pozicích, jsou ale spíše koordinátory činnosti ostatních lidí v týmu. Jejich úkolem také bývá rozpoznat potenciál kolegů a pomoci jim ho rozvinout tak, aby byli pro firmu přínosem. Ve svobodných firmách je mimořádně důležitá i firemní kultura a společná vize, které věří všichni pracovníci, nejen majitel a hlavní vedení, jak to často bývá v “tradičních” firmách.

Řízení lidských zdrojů v 21. století

Koncept svobodné firmy začíná nabývat na důležitosti právě teď, kdy pro mnohé zaměstnance už není důležitý jen plat, ale hledají firmu, se kterou se mohou názorově ztotožnit. Kde jejich práce bude mít smysl a kde budou součástí dobře fungujícího týmu. Druhým důležitým aspektem, proč se zamýšlet nad novou strategií řízení lidských zdrojů, je stále se zrychlující vývoj technologií. S postupující digitalizací zmizí spousta pracovních míst, kde lidé vykonávali jednoduchou rutinní práci. Pokud nemá dojít k jejich propuštění, je potřeba, aby už teď mohli začít rozvíjet svůj prozatím skrytý potenciál. Takovýto způsob adaptace zaměstnanců může být pro personalisty nelehký úkol, ale ve výsledku by mohl firmě přinést benefity ve formě nových nápadů.

Svobodná firma a její silné i slabé stránky

Zdá se vám  způsob řízení firmy demokratickou formou jako utopie? Je pravda, že svobodné firmy tvoří jen zlomek všech podniků a jedná se většinou (aspoň u nás) o firmy s malým počtem zaměstnanců. V úzkém okruhu spolupracovníků se určitě lépe řeší problémy, navazují dialogy a je lehčí přijmout konstruktivní kritiku. Příčinou vzniku spíše menších týmů je i myšlenka tzv. “idiot free” firmy, která ztěžuje výběr nových zaměstnanců. Pokud by se totiž v týmu objevil jedinec, který je spíš sólista a etiku a vizi firmy si bude ohýbat podle svého, pak může narušit pracně vybudovanou důvěru mezi ostatními členy. Nový zaměstnanec musí zapadnout jako kolečko do soukolí.

Demokratické řízení firmy může být riskantní pro jejího vlastníka nebo hlavního investora. Pokud totiž některý člen týmu udělá chybné rozhodnutí, sice padne zodpovědnost na něj, ale vlastník bude poškozen také, ať už finančně, nebo na pověsti.

Svobodná firma není pro každého. Ideální je pro menší firmy, které podnikají v oborech s nižší konkurencí nebo které zaměstnávají především kreativní profese. Ale některé z principů lze uplatnit i v “tradičních” firmách. Inspiraci najdete i u tak velkých hráčů, jako je Google, Ikea nebo Harley-Davidson.